Recenze: Na lovu

Název knihy: Na lovu

Autor: Meagan Spoonerová 
Vydání: 2018, CooBoo
Počet stran: 328
Originální název: Hunted

Jeva zná les lépe než kdokoliv jiný. Ráda cítí jeho svobodu a volnost v těle, takže není nic pro ni dennodenně vysedávat s baronkou a dalšími dámami u čaje a vyšívat. I když vyrůstala mezi šlechtici ví, že les skrývá tajemství, která může odhalit jen pravý lovec. Je pro ní tedy jakýmsi osvobozením, když její otec přijde o všechno jmění a všichni se musí přestěhovat do srubu hluboko v lese. Když se ale její otec ztratí při lovu, nemá na vybranou. Musí ho najít. I přes varování sester se tedy vydává po stopách stvoření, které se otec snažil ulovit. Ty ji dovedou až ke starému zakletému království plnému bytostí, o kterých dosud slyšela jen v pohádkách a kde nežije nikdo jiný než děsivé Zvíře. Otázkou zůstává, kdo vyhraje tento lov? Kráska nebo Zvíře?

Když jsem začínala číst, téměř jsem netušila, co mám od knihy čekat. S retellingy jsem dosud mnoho zkušeností neměla a už vůbec ne s takovými, kde by děj nebyl pouze nastíněný, ale rovnou podle té linky 'jel'. Přesně takové je totiž Na lovu.

Pro dívku, která čte při baterce, vidí draky v oblacích, nejlépe se cítí ve světech, které nikdy neexistovaly, a ví, že magie je skutečná. Pro dívku, která sní. Pro tebe.

Do knihy jsem se začetla téměř od samého začátku. Rychle jsem se zorientovala v postavách, v příběhu i prostředí, ačkoliv skutečnost, že se příběh odehrává ve středověké Rusi vyšel najevo až o pár desítek stran později. Sice se tam něco neděje hned od začátku, samotný lov začíná až na nějaké sedmdesáté stránce, ale ony i popisy a život 'před' lovem byl vcelku zajímavý.

Jelikož jde o převyprávění již existujícího příběhu, je vám vlastně od začátku jasné, jak to skončí. Meagan Spoonerová se pečlivě držela původní dějové linky, jen se změnou prostředí, jmen a několika detailů a ještě si vypůjčila prvky z pohádky o Ptáku Ohniváku a jiných známých, které celý příběh skvěle podtrhly. Proto kniha není, jak by se dalo očekávat podle anotace, moc dobrodružnou knihou, ale má spíše nádech pohádkový, včetně krásně vykresleného magického světa, který si hned každý oblíbí.

Také Jeva byla jako typická dívka z pohádek, ale přitom tolik jiná. Všichni jí říkali, jak je krásná, jenže ona si to nechtěla přiznat. Nesobecká, konající dobro, bojující za svou rodinu. Postupem času se vykreslila jako odvážná a silná hrdinka a dalo se sledovat, jak se během příběhu mění jen k lepšímu a dospívá. Díky tomuto všemu jsem si ji opravdu oblíbila.
Také Zvíře a další postavy, které se v příběhu objevují, se mi něčím zalíbily. Jasenka celým srdcem laskavá, Lena sice přísná, ale ve své podstatě milující. Solmir vždycky dodržel slib a Lišák (který sice jméno měl, ale já ho zapomněla, haha) pohádkově vychytralý. Takhle bych mohla pokračovat donekonečna, protože každá postava, ať už byla záporná nebo kladná, měla nějakou dobrou vlastnost.

Celou knihu vykreslují jen k lepšímu krátké kapitoly z pohledu Zvířete, ve kterých může čtenář sledovat, jak se zvíře mění a bojuje samo se sebou. Z několika těchto kapitol vyskytujících se v druhé polovině knihy díky nadanému grafikovi (a autorce taky) doslova čiší zoufalství Zvířete, ale to pochopíte, až si knihu přečtete nebo alespoň prolistujete.

Trochu víc se mi nelíbil konec. Takový ten moment, kdy už jen čekáte, až Zvíře přijde Krásku zachránit, protože prostě musí, a ono je najednou po dvou třech stránkách po všem. Tadá, happy end a vy si ani pomalu neuvědomujete, že už je po všem. I poté se mi to zdálo už celé takové odbyté, jako by to autorka už konečně chtěla dopsat.

Pro váš jsou všechny věci jednoznačné. Zima je studená. Smrt je tragédie. Ale dokonce ani ve světě lidí to není pravda. Vaše nejhřejivější vzpomínky se vztahují k zimě a ke chvílím stráveným doma u krbu. Pro nemocné a staré mlže může být smrt darem. A přesto chcete vidět jenom povrch věcí.

Mrzí mě, že jsem Na lovu četla jako e-knihu, takže jsem si nemohla pořádně vychutnat grafické zpracování, které je nepochybně úchvatné. Hlavně obálka byla jedním z důvodů, kvůli kterým jsem si knihu chtěla přečíst, protože na ní mě fascinuje každý milimetr. Záře, Kráska, luk, nápis, všechno!

Hodnocení:
★★★★☆
Nemyslím si, že by si kniha zasloužila plný počet hvězdiček, protože mi tam přece jen něco chybělo. Zejména napětí a nějaké nečekané zvraty. Také musím něco strhnout za ten konec, ale přesto Na lovu doporučuji všem, kdo máte rád
Krásku a Zvíře, retellingy a nepřeslazené romanťárny.