Autor: John Green, Maureen Johnsonová, Lauren Myracleová
Vydání: 2015, Yoli
Počet stran: 264
Originální název: Let it snow
Oficiální anotace: Sníh o Vánocích je hezká věc, ale čeho je moc, toho je příliš. Taková sněhová bouře umí zamíchat i těmi nejlepšími plány – a když k tomu ještě připočtete čtrnáct roztleskávaček, jedno miniprase a keramickou vesničku pro elfy, bylo by na rozpletení všech těch zmatků v městečku Gracetown skoro zapotřebí nějakého anděla! Tři vánoční příběhy o tom, že ne vždycky je to, oč stojíte, taky to pravé...
Dlouho jsem váhala, než jsem sáhla po téhle knížce. Odrazovalo mě totiž to, že jednu povídku napsal John Green, kterého jako spisovatele zrovna v oblibě nemám. Nakonec jsem po ní v knihovně přece jen před Vánoci sáhla, ale nemohu říct, zda jsem za to ráda nebo ne. Zdá se mi totiž, že mi knížka nic moc nepřinesla a kdybych si ji nepřečetla, nelitovala bych toho.
Kniha obsahuje tři povídky, které se odehrávají ve stejný den na stejném místě a zhruba ve stejný čas, tedy o Štědrém večeru, a dohromady jsou několika událostmi propletené. Když jsem tuto věc při četní druhé povídky zjistila, docela mě to fascinovalo. Nic takového jsem totiž nečekala.
První z nich se jmenuje Zasněžený expres od Maureen Johnsonové.
Ta se mi zdála mít nejlepší zápletku a být nejlépe z těch všech napsaná. Přečetla jsem ji celkem rychle a navnaděná jsem se pustila hned do další. Do Vánočního zázraku od Johna Greena. U té jsem najednou pocítila úpadek čtivosti. Taktéž děj nebyl téměř o ničem a hlavní postavy jsem si vůbec neoblíbila. Za mě nejméně povedená povídka z celé knížky.
Poslední je Archaděl prasátek. Podle názvu jsem vůbec netušila, co čekat, ale brzy jsem se dozvěděla, o čem by to mělo být. V téhle povídce se mi líbilo snad jenom miniprasátko, které si v ní Tegan pořídila. Hlavní postava mě svým chováním docela iritovala, trochu mě začínalo nudit její vylévaní srdíčka a litování sama sebe snad na každé stránce a stále se tam omílalo to samé dokola. I přese všechno se mi líbila o maličko více než předchozí.
Ačkoli by Sněží, sněží měla být kniha vhodná na dlouhé vánoční večery, nezdálo se mi, že by z ní sálala vánoční atmosféra. Byly to prostě obyčejné příběhy, které, ať by se odehrávaly v kterékoli roční době, měly by stále téměř stejný efekt a význam. Vlastně v těch povídkách šlo jenom o teenagerské problémy a lásku zrovna ve vánoční čas.
A moje hodnocení?
★★★☆☆
Sice se mi zrovna dvakrát nelíbila, ale čtivost a promyšlenost se jí upřít nemůže. Hodí se spíše pro čtenáře, kteří rádi čtou knihy od J. Greena, protože všichni tři spisovatelé mají podobný styl psaní a píší o podobných věcech.
0 komentářů:
Okomentovat