Autor: Joelle Charbonneau
Vydání: 2016, Fragment
Počet stran: 304
Originální název: The Testing
Cia právě dostudovala střední školu a čeká a doufá, že bude vybrána do celostátního programu Testování, kterým projdou jen opravdu nejnadanější studenti.Ti pak mohou studovat na univerzitě a pomáhat obnovit válkou zdevastovanou zemi. Ciu nakonec vyberou, ale těsně před odjezdem se jí otec svěří s útržky děsivých vzpomínek, které na Testování má on. Cia pochopí, že na ni nečeká nic jednoduchého a ve zkoušce půjde možná i o život. Cestou jí v hlavě zní otcova rada, ať nikomu nevěří. Cie hlavou začnou vířit pochybnosti, zda touha a rozhodnutí vydat se do Tosu byli správné...
"Nerozumím tomu. proč by nás teď někdo sledoval?"
Protože testování už začalo," hlesla jsem.
Trvalo mi docela dlouho, než jsem se do knížky začetla. Ze začátku se děj táhl a trvalo docela dlouho, než se dostali do Testovacího centra. Potom se dlouho psalo o tom, jak se ubytovávají a pak následovali dvě zkoušky, o kterých také nebylo nijak zábavné číst, protože jedna byla písemná a ta druhá o schopnosti řešit problémy. Potom při třetí zkoušce už se konečně něco málo začalo dít, ale pořád nic napínavého a čtvrtá zkouška konečně byla trochu zábavná, i když ne o moc.
Ke stylu psaní autorky bych řekla jen to, že mi moc její styl nevyhovoval, nevím, co na něm přesně, ale kdyby tímto stylem psal každý, asi by mě čtení hodně rychle omrzelo. Vadily mi sáhodlouhé popisy toho, jak jedí nebo jak si povídají nepodstatné věci. J. Charbonneau si mohla spíše dát záležet na popisu postav a míst. Bylo docela těžké si jednotlivé lidi představit, protože jediné co o osobách napsala bylo, jakou mají barvu vlasů.
"Je lepší, když pojedeš do Tosu připravena pochybovat o všem, co uvidíš, a o všech, které potkáš. To by mohl být rozdíl mezi úspěchem a selháním."
V knize jsem postrádala akci a napětí. Dobře, pár bojů tam bylo, nějaké to zranění se tam taky objevilo, ale že bych hltala stránky jednu za druhou, abych se konečně dozvěděla, jak to skončí? To sotva. Téměř od půlky mi bylo jasné, jakým směrem se bude příběh ubírat, takže jsme se vlastně neměla na co těšit.
Postavy mi nesedly ani jedna. Všechny měly takové strašně divné chování, kdyby se mnou chodily do školy, nejspíš bych byla bez kamarádů. Hlavní hrdinka, tedy Cia, mě štvala svou slabostí, i když se není co divit. My bychom se na jejím místě nechovali o nic lépe. A přišla mi až nereálně inteligentní. Že by poznala každou past na první pohled a právě díky tomu přežili? Nesmysl.
Tomas byl zase strašně zbrklý a Willa bych zastřelila rovnou na místě.
Avšak autorku musím pochválit za události na konci čtvrté zkoušky. Ty mě překvapily a bylo vidět, že to autorka už od začátku měla promyšlené.
Trochu mi vadil otevřený konec. Nejspíš jen kvůli němu a mým neutuchajícím otázkám se pustím do dalšího dílu, ale to byl asi autorčin záměr, že?
A moje hodnocení?
★★★☆☆
Zkoušku bych neoznačila ani slovem katastrofa, ani slovem opěvujícím její krásu. Spíš slovy silnější průměr.
0 komentářů:
Okomentovat