Už jsem se někdy zmínila, že jsou Pekelné stroje úžasné? Už jen díky příběhu, podobný nenajdete v žádné jiné knize. A také kvůli dalším (více než pěti) důvodům.

1. Prostředí

Tessa, Will, Jem a další možná nežijí v nějakém úžasném originálním fantastickém světě plném kouzelných bytostí, ale naopak v celkem i reálném Londýně z 19. století. Dokonce některá místa jsou v trilogii popisována a lokalizována tak, jak jsou, anebo byly v minulosti. Což je fajn a především zajímavé. Cassandra Clare hlavně dokáže vtáhnout do děje, takže se najednou ocitnete duchem ve starém Londýně a pod okny málem slyšíte klapot kopyt koní a chrastění kočárů.

2. Styl psaní

Další originalitou, kterou nám autorka naservírovala, je její nezapomenutelný styl psaní. Představte si nějakou knihu napsanou před sto lety. A teď si představte, jak těžko byste se ní prokousávali. Pekelné stroje jsou napsané podobným, sic mnohem modernějším stylem, ale přesto se čtou snadno a rychle. To ještě podtrhuje atmosféru 19. století.

3. Milostný trojúhelník

Haha, pozor. Říkáte si, že milostný trojúhelník najdete v každé průměrné young adult nebo i fantasy, takže to není nic, kvůli čemu byste po Pekelných strojích sáhli, ale zrovna zde se to má trochu jinak. Většinou to bývá tak, že si jednoho ze dvou chlapců oblíbíte téměř na první pohled a pak němě křičíte na hlavní hrdinku něco ve smyslu "tak už si sakra vyber, vždyť je to úplně jasné". Ale zde se to má jinak. Vy totiž samy nevíte, jestli máte mít raději Willa či Jema. Chvíli sympatizujete s jedním, chvíli zase s druhým a vůbec Tesse nezávidíte těžkou volbu, jež je před ni postavena. Oba jsou totiž úplně skvělí.
Navíc, jak se nakonec trojúhelník zamilovaných vyřešil, jsem snad ještě nikdy neviděla.

4. Postavy

Dosud jsem se nesetkala s mnoho publikacemi, kde by bylo hodně postav a přesto tak charakterově rozmanité. A ještě s takovými vlastnostmi, díky kterým si každou z nich zamilujete. Willa a Jema jsem tu již zmiňovala, ale co třeba taková Charlotte se srdcem otevřeným pro každého, Henry, jenž se nejlépe cítí obklopený změtí součástek a vynálezů nebo můj oblíbenec čaroděj Magnus Bane? Jednou větou: 'Klaďase' si oblíbíte, záporáky zase pro jistotu budete chtít prohodit oknem, ať už se více neukazují.

5. Vtipy

Napište vtipnou knihu a získáte si mě. Stejně jako to dokázaly právě
Pekelné stroje. Valnou většinu z vtípků a vtipných scén zajišťuje Will svými neutuchajícími sarkastickými poznámkami, ale i ostatní si uzmuli svůj podíl, či vtipné scény vyplynuly tak nějak samy.

Jesamine od novin ucukla jako had. "Dámy noviny nečtou. Leda tak společenskou rubriku nebo zprávy z kultury. Ne tuhle špínu."

"Ale vy nejste dáma, Jessamine," namítla Charlotte.

"Propána," ozval se Will, "taková drsná pravda tak brzy po ránu, to rozhodně neprospívá zažívání."

Tak co, nalákala jsem vás? Nebo už jste Pekelné stroje četli a zamilovali?

Někdo má filmová zpracování knih rád, někdo se jim obloukem vyhýbá. Já se zařazuji k té první skupině a takové filmy často i vyhledávám, ovšem až poté, co si knižní předlohu přečtu. Zhlédnutím filmu totiž nemůžu nic ztratit, ať je povedený či naopak vůbec. V tomto roce se můžeme těšit na další, všichni doufáme, že skvělé, filmové adaptace knih.

Ready Player One: Hra začíná

Děj filmu legendárního režiséra Stevena Spielberga je zasazen do roku 2045, kdy se svět ocitá na pokraji chaosu a kolapsu. Lidé však nalezli spásu v OASIS, rozsáhlém světě virtuální reality, který vytvořil geniální a excentrický James Halliday. Když Halliday zemře, odkáže své nesmírné bohatství prvnímu člověku, který najde Velikonoční vajíčko ukryté někde v OASIS. Odstartuje tak zběsilý závod, který pohltí celý svět. Když se k závodu o nalezení Velikonočního vajíčka rozhodne přidat nenápadný mladý hrdina Wade Watts, je vržen do šílené, realitě na hony vzdálené honby za pokladem ve fantaskním světě mystérií, nečekaných objevů a nebezpečí.
Trailer

Začněme od sci-fi filmu, který se v kinech objevil již před pár dny (29. 3.). S ním taky znovu vystoupila na povrch stejnojmenná knížka, začalo se o ní mluvit, a díky tomu mne zaujala. Obsah totiž vypadá věru zajímavě.

Všem klukům, které jsem milovala

Anotace knihy: Milostné dopisy mají mnoho podob. Lara Jean nikdy žádný nedostala, ale pár už jich napsala – na rozloučenou. Lara žádnému klukovi nedala najevo, že se do něj zamilovala. Místo toho mu napsala dopis o tom, jak se cítí, pečlivě ho zapečetila a schovala do krabice pod svou postelí. Ale jednoho dne dopisy z krabice zmizí a Lara zjistí, že je někdo rozeslal. A najednou musí čelit všem svým pocitům, které před světem – a hlavně přímo před adresáty – pečlivě ukrývala! A jak se postupně vyrovnává s minulostí, zjišťuje, že něco dobrého to rozeslání dopisů přece jen přineslo.


Kdo by neznal tuto skvělou sérii od Jenny Han? O filmu se mluvilo již před třemi čtyřmi lety, ale potom to zaniklo. Ovšem nyní už známe i datum (17. 8.), kdy se objeví, sice ne v kině, ale na Netflixu! Teď už jen doufat, že to nezkazí...

Já, Simon

Každý si zaslouží zažít velkou lásku. Pro sedmnáctiletého Simona Spiera to je ale trochu komplikovanější: ještě své rodině a přátelům neřekl, že je gay a také nezná skutečnou identitu anonymního spolužáka, na kterého narazil online. Řešení obou otázek se ukáže jako legrační, děsivé a schopné změnit život.

Trailer

Tento film podle knižní předlohy Probuzení Simona Spiera, která je docela dost vychvalována, by se měl v kinech objevit       14. 6.. Knihu jsem ještě nečetla, ale rozhodně to chci napravit, a i kdyby se mi nelíbila, což věřím, že se nestane, na film se určitě podívám.

Den co den

Romantický příběh vypráví jaké to je, když se každý den probudíte v jiném těle a každý den žijete život někoho jiného. Platí jedna jediná zásada – vyhněte se tomu, aby si někdo všiml, že na jeden den přebýváte v těle někoho jiného a nepleťte se do jeho života. Vše je v pořádku, až do rána, kdy se probudíte v těle Justina a zamilujete se do jeho přítelkyně Rhiannon. Od toho okamžiku všechna pravidla, podle nichž jste až do teď žili, přestávají platit. Konečně se objevil někdo, s kým chcete být den co den.
Trailer

Další příběh který vypadá velmi zajímavě. Já si třeba vůbec nedokážu představit, jaké to musí být, pokaždé v těle někoho jiného. Film se v kinech objevil 5. 4., ovšem já si počkám, až bude dostupný on-line, protože tak to dělám u většiny, ale psst.

 

V pasti času

Meg Murryová je typická středoškolačka, která bojuje s nízkým sebevědomím a která touží zapadnout. Je dcerou světoznámého fyzika, je inteligentní a talentovaná, stejně jako její mladší bratr, Charles Wallace, což si však Meg zatím neuvědomuje. Situaci silně zkomplikuje zmizení pana Murreyho, které Meg sklíčí a její matce zlomí srdce. Charles Wallace představí Meg a jejímu spolužákovi Calvinovi tři nebeské bytosti, které přicestovaly na Zemi, aby našli pana Murreyho. Společně se vydávají na dobrodružnou cestu. Pomocí skládání času a prostoru jsou přenášeni…
Trailer

Nevím proč, ale kniha mě v tomto případě nezaujala tolik, jako film, možná proto, že samotný ten nápad se mi hodí spíš na filmové zpracování. Takže výjimečně četbu oželím, nicméně na film, který měl v České republice premiéru 8. 3., se těším.


Ještě jen tak okrajově se zmíním, že dalšími filmy, na které se velmi těším, ale které už nejsou tak úplně podle knižních předloh, jsou Avengers: Infinity War (26. 4.) a Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny (15. 11.).

A co vy? Na který z filmů se těšíte nejvíce? (Spočítá někdo, kolikrát jsem napsala slova kniha a film?)

Název knihy: Dcera
Autor: Kiera Cassová  
Vydání: 2016, CooBoo
Počet stran: 320 
Originální název: The Heir

Princezna Eadlyn od mala poslouchala příběh, jak se seznámili její rodiče a to ještě netušila, že nyní se má Selekce opakovat. Tentokrát však do paláce přijde i přes její protesty 35 nápadníků a ona si mezi nimi musí vybrat svého budoucího manžela.

Můžeš být silná a přitom stále žena. Můžeš vládnout zemi a přitom stále obdivovat květiny.

Jak už je u mě zvykem, opět jsme si nepřečetla anotaci, takže jsem nevěděla, že hlavní postavou už dávno nebude America ale její potomek. Na první stránce mě to tedy překvapilo a začala jsem přemýšlet, zda má vůbec cenu Dceru číst, když tam vlastně půjde o téměř to samé jako v Selekci. Zpětně jsem nakonec ráda, že jsem se do ní pustila. (Skutečnost, že je to napsáno i v horní části obálky budeme s radostí ignorovat.)

Možná se tedy může zdát, že opakování celé Selekce bude nuda, ale nakonec se ukáže, že není. Tentokrát lze totiž soutěž pozorovat z pohledu ne soutěžícího, ale řekněme pořadatele. Na začátku to není tolik protahované, než se seznámíme s novými postavami, už Selekce začíná. Také můžeme sledovat a posuzovat moderní život v paláci, což se mi velmi zamlouvalo a líbilo. Další výhoda je vtom, že čtenář neví, koho si nakonec Eadlyn vybere, takže je i trochu napnutý, kdežto u Selekce to bylo za prvé už profláknuté a za druhé po několika stranách jasné.

Bohužel autorka opět nezakomponovala moc akce, téměř žádnou, takže se celá kniha táhla v klidném duchu a za celou dobu se tam nestalo nic převratného, možná jeden malý zvrat na konci, který se ale dal docela předvídat.
V celé knize si zase hrdinka kladla rádoby záhadné otázky, jak tomu bylo i v předchozích dílech, které mají člověka donutit, aby se pustil i do dalšího dílu a to mi trochu vadilo.

On ho praštil doslova kvůli zelenině.

Eadlyn se mi zdála jako postava o trochu, vážně jen o maličko, lepší než America, protože Maxonovi geny se nezapřou. Ale to bohužel ani geny Ameriky. Byla děsně rozmazlená, sebelítostivá, myslela si o sobě kdovíco a štvalo mě její neustálé 'Já jsem budoucí královna. Já jsem ten nejsilnější člověk v celé Illee.'. Je ale fajn, že nakonec projde menší proměnou a pak už není tolik panovačná a ukňouraná.
Co však příběh skvěle opepřilo byli všichni bratři Eadlyn. Někteří byli vykresleni více, někteří naopak skoro vůbec, ovšem všechny jsem si neskutečně oblíbila.
Některé z jejích nápadníků také nebyli vůbec špatní, hlavně Kile, kterého jsem sice na začátku neměla moc ráda, ale pak se mi zalíbil a Ean, to je kapitola sama o sobě.

Hodnocení:

★★★☆☆

Podle mě nejlepší díl z celé Selekce, takže pokud váháte, zda v této sérii pokračovat, jděte do toho. Sice vám Dcera nedá nic životně důležitého či poučného, spíš jenom odpočinkovou četbu a chuť Eadlyn občas zaškrtit, ale to nevadí.

Název knihy: Na lovu

Autor: Meagan Spoonerová 
Vydání: 2018, CooBoo
Počet stran: 328
Originální název: Hunted

Jeva zná les lépe než kdokoliv jiný. Ráda cítí jeho svobodu a volnost v těle, takže není nic pro ni dennodenně vysedávat s baronkou a dalšími dámami u čaje a vyšívat. I když vyrůstala mezi šlechtici ví, že les skrývá tajemství, která může odhalit jen pravý lovec. Je pro ní tedy jakýmsi osvobozením, když její otec přijde o všechno jmění a všichni se musí přestěhovat do srubu hluboko v lese. Když se ale její otec ztratí při lovu, nemá na vybranou. Musí ho najít. I přes varování sester se tedy vydává po stopách stvoření, které se otec snažil ulovit. Ty ji dovedou až ke starému zakletému království plnému bytostí, o kterých dosud slyšela jen v pohádkách a kde nežije nikdo jiný než děsivé Zvíře. Otázkou zůstává, kdo vyhraje tento lov? Kráska nebo Zvíře?

Když jsem začínala číst, téměř jsem netušila, co mám od knihy čekat. S retellingy jsem dosud mnoho zkušeností neměla a už vůbec ne s takovými, kde by děj nebyl pouze nastíněný, ale rovnou podle té linky 'jel'. Přesně takové je totiž Na lovu.

Pro dívku, která čte při baterce, vidí draky v oblacích, nejlépe se cítí ve světech, které nikdy neexistovaly, a ví, že magie je skutečná. Pro dívku, která sní. Pro tebe.

Do knihy jsem se začetla téměř od samého začátku. Rychle jsem se zorientovala v postavách, v příběhu i prostředí, ačkoliv skutečnost, že se příběh odehrává ve středověké Rusi vyšel najevo až o pár desítek stran později. Sice se tam něco neděje hned od začátku, samotný lov začíná až na nějaké sedmdesáté stránce, ale ony i popisy a život 'před' lovem byl vcelku zajímavý.

Jelikož jde o převyprávění již existujícího příběhu, je vám vlastně od začátku jasné, jak to skončí. Meagan Spoonerová se pečlivě držela původní dějové linky, jen se změnou prostředí, jmen a několika detailů a ještě si vypůjčila prvky z pohádky o Ptáku Ohniváku a jiných známých, které celý příběh skvěle podtrhly. Proto kniha není, jak by se dalo očekávat podle anotace, moc dobrodružnou knihou, ale má spíše nádech pohádkový, včetně krásně vykresleného magického světa, který si hned každý oblíbí.

Také Jeva byla jako typická dívka z pohádek, ale přitom tolik jiná. Všichni jí říkali, jak je krásná, jenže ona si to nechtěla přiznat. Nesobecká, konající dobro, bojující za svou rodinu. Postupem času se vykreslila jako odvážná a silná hrdinka a dalo se sledovat, jak se během příběhu mění jen k lepšímu a dospívá. Díky tomuto všemu jsem si ji opravdu oblíbila.
Také Zvíře a další postavy, které se v příběhu objevují, se mi něčím zalíbily. Jasenka celým srdcem laskavá, Lena sice přísná, ale ve své podstatě milující. Solmir vždycky dodržel slib a Lišák (který sice jméno měl, ale já ho zapomněla, haha) pohádkově vychytralý. Takhle bych mohla pokračovat donekonečna, protože každá postava, ať už byla záporná nebo kladná, měla nějakou dobrou vlastnost.

Celou knihu vykreslují jen k lepšímu krátké kapitoly z pohledu Zvířete, ve kterých může čtenář sledovat, jak se zvíře mění a bojuje samo se sebou. Z několika těchto kapitol vyskytujících se v druhé polovině knihy díky nadanému grafikovi (a autorce taky) doslova čiší zoufalství Zvířete, ale to pochopíte, až si knihu přečtete nebo alespoň prolistujete.

Trochu víc se mi nelíbil konec. Takový ten moment, kdy už jen čekáte, až Zvíře přijde Krásku zachránit, protože prostě musí, a ono je najednou po dvou třech stránkách po všem. Tadá, happy end a vy si ani pomalu neuvědomujete, že už je po všem. I poté se mi to zdálo už celé takové odbyté, jako by to autorka už konečně chtěla dopsat.

Pro váš jsou všechny věci jednoznačné. Zima je studená. Smrt je tragédie. Ale dokonce ani ve světě lidí to není pravda. Vaše nejhřejivější vzpomínky se vztahují k zimě a ke chvílím stráveným doma u krbu. Pro nemocné a staré mlže může být smrt darem. A přesto chcete vidět jenom povrch věcí.

Mrzí mě, že jsem Na lovu četla jako e-knihu, takže jsem si nemohla pořádně vychutnat grafické zpracování, které je nepochybně úchvatné. Hlavně obálka byla jedním z důvodů, kvůli kterým jsem si knihu chtěla přečíst, protože na ní mě fascinuje každý milimetr. Záře, Kráska, luk, nápis, všechno!

Hodnocení:
★★★★☆
Nemyslím si, že by si kniha zasloužila plný počet hvězdiček, protože mi tam přece jen něco chybělo. Zejména napětí a nějaké nečekané zvraty. Také musím něco strhnout za ten konec, ale přesto Na lovu doporučuji všem, kdo máte rád
Krásku a Zvíře, retellingy a nepřeslazené romanťárny.

Asi před čtyřmi měsíci jsem ještě na svůj starý blog uvedla deset mých nejoblíbenějších bookstagramerů, a jelikož od té doby na můj imaginární seznam přibyli další, nezbývá mi nic jiného než napsat druhý díl, abych se o ně s vámi podělila.
(Na daný profil se dostanete po kliknutí na jméno uživatele.)

1. radsi_knihu

Jako první tu musím zmínit skvělou Míšu, na kterou jsem jaksi zapomněla v prvním díle. Mám moc ráda její recenze, i když se ve většině názorů neshodneme a instastories s její roztomilou kočkou.

2. bunburistka_books

Když se podívám na vánoční (zimní) feed u téhle slečny, je to pro mě jako pohlazení pro duši, protože její fotky jsou jedním slovem úžasné!

3. booklover.niky

Zde musím obdivovat hlavně pěkně sladěný feed a knihovničku, která se objevuje na některých fotkách v pozadí, protože já mám pro knihovny slabost (:D).

4. nofreeusernames

U výběru tohoto účtu se potvrzuje mé tvrzení z předchozí věty (to o knihovnách), protože u Olgy (která mimochodem pracuje u Albatrosu) se její nádherná velká knihovna objevuje skoro na každé fotce a mé srdce pokaždé umírá touhou po jedné takové.

5. _book_town_

Na tenhle bookstagram by měli zavítat hlavně ti z vás, kteří jsou fanoušci milého rozzářeného feedu, protože přesně to splňuje.

6. baru.reads

(Už mi zase dochází nápady co o těch profilech psát, protože když se na něco podíváte, je vám hned jasné, jestli se vám to líbí nebo ne a pak už dál nepřemýšlíte, proč přesně se vám to líbí...)

7. lu.fan.cy

Nejvíce se mi líbí její fotky z venku, na kterých je zřetelně vidět kombinace černé, bílé a červené. A ještě k tomu boží knížky.

8. justbreatheandreadxx

Mám docela ráda takové ty jednoduché feedy, kde je obyčejné bílé pozadí a přesto z toho ti lidé dokáží vykouzlit něco krásného. Jako třeba na tomto bookstagramu.

 

  

9. klaubooklover

Podle mě je tento feed jedna velká originalita, protože jsem dosud na nic takového na instagramu nenarazila. Proto se mi tolik líbí.

 

10. hlavaplnaknih

Poslední instagram, který vám zde uvedu, má sice jednoduchý, ale hezký feed a fotky, které působí velmi pozitivním dojmem.

Vězte, že mých oblíbených účtů, které moc ráda sleduji, je mnohem ale mnohem více. Všechny výše uvedené vám rozhodně doporučuji sledovat, protože si to zaslouží. A jací bookstagrameři patří mezi vaše oblíbené?

Tento rok jsem se vším trochu opožděná, takže i tento článek vychází až někdy v půlce února. Vždyť jsem ještě ani nesepsala Přečteno za leden! Ale teď už tedy k podstatě tohoto pojednání. V roce 2018 by mělo vycházet spoustu skvělých knížek, hlavně pokračováních populárních sérií, na které se velmi těším společně s dalšími knihomoly i já. Přečtěte si, jaké to jsou a třeba vás některé zmíněné knihy zaujmou.
Ještě bych vás chtěla upozornit, že data vydání, které zde uvádím, nemusí být vždy úplně přesné, protože všude to píší jinak.

Prohnilé město - Leigh Bardugo

Prohnilé město bude druhým dílem duologie Šest vran. Já si první díl opravdu zamilovala. Už jen díky jeho obálce a poté i díky obsahu, který byl zábavný, napínavý a výjimečný zároveň. Doufám tedy, že Prohnilé město bude alespoň stejně dobré nebo ještě lepší, ale podle opět povedeného přebalu by snad mohlo. Už teď mě však mrzí, že L. Bardugo má v plánu napsat pouze dva díly. Kniha by měla vyjít 30. 4. 2018 a já už se nemůžu dočkat!

Dvůr křídel a zmaru - Sarah. J. Maas

Feyre se vrátila na Jarní dvůr, odhodlaná získat informace o Tamlinových manévrech a jeho spolupráci s Hybernem. Aby to udělala musí hrát smrtící hru podvodů- jeden skluz může znamenat zkázu nejen ji, ale i jejímu světu. Feyre se musí rozhodnout komu z oslnivých a smrtících Vladařům věřit - a hledat spojence na neočekávaných místech.

Na třetí díl zatím docela zdařilé série Dvůr trnů a růží se těší mnoho lidí, které stejně jako mě první i druhý díl nadchul. Obálka se mi líbí zhruba stejně jako u předchozích dílů a anotace ještě víc. Jsem napnutá už teď a to knížku ani nečtu. Měla by vyjít 28. 3. 2018.

Led nebo oheň - Sara Raasch

Zimní království bylo osvobozeno, ale krušné chvilky ještě nekončí. Aby Meira ochránila svůj lid, dovolí Cordellu kopat v zimních dolech. Tam ale najdou něco mocného a nebezpečného – magickou propast. Theron chce využít tento nález k poražení zla, ale Meira se bojí, co s sebou taková síla může přinést. Když se na zemi posledně objevilo tolik magie, povstal velký Rozklad. Proto nechce nechat nic náhodě a klidně se postaví i Theronovi. Ale nevystaví i tak své lidi nebezpečí?
Boje o moc sílí. Theron touží po magii, Mather bojuje za svobodu a Meira se začíná ptát sama sebe, jestli bojuje jen za Zimu, nebo za celý svět.

Sice se mi první díl Sníh nebo popel zrovna dvakrát nelíbil, zdál se mi takový průměrný, ale do druhého se pustím s vírou, že třeba bude lepší a zábavnější. A druhým důvodem, přiznejme si to, je překrásná obálka, která se vzhledově drží na úrovní s 1. dílem. Led nebo oheň by měl vyjít 30. 3. 2018.

Věž svítání - Sarah. J. Maas

Věž svítání by měla být šestým pokračováním ze série Skleněný trůn, tentokrát zaměřeným hlavně na Chaola Westfalla, dokonce z jeho pohledu
vyprávěný. Všechny mnou doposud přečtené díly této série jsem si velmi oblíbila a jsem zvědavá na tento. (Zatím se ke mně ještě nedostala Říše bouří ani Krvavé ostří.) Mé zdroje říkají, že by mělo být v knize popisováno, co dělal právě Chaol během toho, kdy ostatní hrdinové měli své starosti v pátém díle. Původně to měla být pouze krátká kniha (novela), ale jelikož se autorka rozepsala, vyjde jako plnohodnotný díl a to až 29. 6. 2018!
Česká obálka zatím není známá, ale měla by údajně vypadat jako ta anglická.

S láskou tě nenávidím - Kolektiv autorů

Soubor třinácti povídek o literárních záporácích od nejlepších YA autorů současnosti.
V této jedinečné antologii se spojilo třináct nejlepších autorů young adult literatury s třinácti vlivnými booktubery, aby společně sepsali příběhy z pohledu často nepochopených záporáků. Přesvědčí vás, že nic není černobílé. Dejte proto druhou šanci Sherlocku Holmesovi nebo Medúze a užijte si povídky Marissy Meyerové, Somana Chainaniho, Samanthy Shannonové, Victorie Swabové, Nicoly Yoonové a dalších.

Tahle povídková knížka vypadá už jenom podle popisu jako velká a originální pecka. Protože příběhů z pohledu záporáků není přece jen mnoho. A pokud mohu soudit dle autorů, kteří se na knize podíleli, některé povídky by vážně nemusely být k zahození, co se týče kvality psaní. Třeba na takovou povídku od Marissy Meyerové nebo Somana Chainaniho se těším. A koho také tato antologie zaujala, musí si počkat do 8. 3. 2018!

Artemis - Andy Weir

Jazz Bashara je kriminálnice. No, tak trochu. Život v Artemidě, prvním a jediném městě na Měsíci, je vážně těžký, pokud nejste bohatý turista nebo výstřední miliardář. Takže se příležitostné neškodné pašování dá sotva počítat, nemám pravdu? Ne, když máte dluhy a vaše zaměstnání vrátné sotva stačí na nájem.
Všechno se změní ve chvíli, kdy Jazz spatří šanci spáchat dokonalý zločin s odměnou příliš vysokou, než aby ji odmítla. Jenže dokázat nemožné je jen začátkem jejích problémů. Jazz totiž zjistí, že se dostala rovnou do středu spiknutí k ovládnutí celé Artemidy – a že je teď její jedinou šancí na přežití ještě riskantnější manévr, než ten první.

Možná vám jméno Andy Weir něco říká, hlavní je, abyste věděli, že právě tento autor napsal skvělého Marťana z prostředí planety Mars. A jeho druhá knížka, již zmíněná Artemis, se také bude odehrávat mimo planetu Zemi, tentokrát na Měsíci! Dobře, možná podle anotace by mě kniha jako taková zcela nezaujala, ale když přihlédnu k tomu, jak se mi líbil Marťan, a k místu, kam je právě Artemis dějem umístěna, určitě po ní s radostí a očekáváním sáhnu. Plánovaný datum vydání je stanoven na 2. 5. 2018.

Zrození ohně - Anthony Ryan

V rozhlehlých zemích ovládaných syndikátem Železná loď není nic cennějšího než dračí krev. Získává se ze žil Červených, Zelených, Modrých a Černých draků žijících v zajetí nebo ulovených ve volné přírodě. Z dračí krve se dá destilovat elixír, jenž dává těm několika málo mužům a ženám, kteří draky dokážou zkrotit a jsou známí jako krvepožehnaní, hrůzostrašnou moc. Ale jen málo lidí zná pravdu: že řady draků slábnou. Pokud padnou, přijde velice brzy válka se sousední říší Corvantine. Poslední naděje syndikát vkládá do zvěstí o existenci jiného druhu draků, daleko mocnějších než ostatní, a do hrstky těch, jejichž úkolem je draky najít.

Anthonyho Ryana jakožto autora neznám, nic jsem od něj nečetla, ale tato knížka mě zaujala právě obálkou a příběhem. Já osobně draky miluji, takže vším, na čem je drak a kde se drak vyskytuje, jsem hned uchvácená. Také mě ke knize táhne skutečnost, že ji vydalo nakladatelství Host, které podle mých zkušeností a zkušeností lidí z mého okolí (spíš jednoho konkrétního člověka) vydává vážně dobré fantasy. Tak uvidíme, co se nakonec ze Zrození ohně vyklube. Mělo by vyjít 14. 6. 2018.

Tvář vody - Guillermo del Toro, Daniel Kraus

Elisa žije osamělý život v malé špeluňce nad kinem Arcade v Baltimoru. Pracuje jako uklízečka v přísně střeženém výzkumném středisku a jedinou radostí pro ni je, když si před noční směnou vybírá, jaké střevíčky na podpatcích si obuje. Ale poté, co s kolegyní Zeldou odhalí utajovaný vládní experiment, se její dosavadní život navždy změní.

Možná jste zaznamenali, že nedávno vyšel stejnojmenný film. Díky němu jsem se se také dozvěděla o této knížce. Anotace knihy vám nic moc tedy neřekne, ale pokud se podíváte na filmový trailer, rozhodně vás příběh hned zaujme více. Jsem vážně zvědavá, jak to celé nakonec dopadne. Kniha vyjde 1. 3. 2018.

Wonder Woman, Válkonoška - Leigh Bardugo

Než se z ní stane Wonder Woman, musí vyhrát velký boj. Diana touží ostatním bojovnicím Rajského ostrova ukázat, že je silná jako ony. Když ale nastane den závodů, poruší zákon. Zachrání smrtelnou dívku Aliu, čímž ohrozí celý svět. Začíná tak velké dobrodružství, při kterém obě dívky čelí armádě nepřátel – smrtelných i nadpřirozených, kteří se snaží Aliu zničit. Pokud chtějí zachránit svět, musí bojovat bok po boku.

Zmiňuji tu již druhou knihu od Leigh Bardugo, ale já si ji díky Šesti vranám dost oblíbila, takže Wonder Woman si chci přečíst hlavně proto, že to napsala ona. Tuto knížku jste mohli vidět u anglických, ale i českých a slovenských bookstagramerů, případně booktuberů. Podle obálky i anotace vypadá moc zajímavě, takže se na ni moc těším. Vydání je plánováno na 30 4. 2018.

A to je vše! Na jakou knihu se v roce 2018 těšíte nejvíce vy? Zaujala vás nějaká z výše zmíněných?

Název knihy: Proč? 13x proto
Autor: Jay Asher
Vydání: 2009, Albatros
Počet stran: 232 
Originální název: Thirteen Reasons Why

Clay Jensen je úplně normální kluk ze střední, který jednou najde přede dveřmi jeho domu záhadnou krabici adresovanou přímo jemu. Jak později zjistí, obsahuje sedm magnetofonových kazet. A když si Clay přehraje první kazetu, svět se mu obrátí vzhůru nohama. Kazety jsou namluvené Hannah Bakerovou, jeho spolužačkou, jež spáchala sebevraždu. A z nějakého důvodu ho obviňuje ze své sebevraždy. Kazety totiž obsahují třináct důvodů, které ji k sebevraždě vedly...

Kdyby se o knize v poslední době tolik nemluvilo, k čemuž dopomohlo, dle mého ne tak skromného názoru, za prvé vydání knížky v nové košilce (rozuměj obálce) a za druhé popularita seriálu, nejspíš bych po ní nikdy nesáhla. Téma sebevraždy není pro mě nic zajímavého a navíc by mě obálka u starého vydání odrazovala každým coulem.

Někteří z nás se budou na Hannah příliš zlobit za to, že se sama zabila a obviňovala z toho všechny ostatní.

Příběh samotný, který se nakonec ukázal být nijak složitý ani extra propracovaný, mě však chytl od první stránky. Byla jsem ráda, že bez dlouhého okecávání se jde hned k věci a kazety začne Clay poslouchat už někdy na jedenácté stránce. Tím se však ztratí prostor k nějakému popisu postav, který mi tam vážně chyběl. Kniha je z poloviny tvořena vyprávěním Hannah, takže se tam postavy kromě ní samotné nemají ani jak projevit. Což vede k problému, že jsem si žádnou z postav neoblíbila, spíš se mi všechny protivily, včetně Hannah a Claye.

Styl, jakým Jay Asher píše, mi vůbec nesedl. Nelze popřít, že se četl rychle, ale to způsobila spíš jednoduchost než schopnost autora to podat. Bylo to takové nemastné neslané, vyjadřování na bodu mrazu. Překladatel se slovem 'mne', které se tam vyskytovalo hodně často, pokusil dodat jinak chudému textu majestátnost, nebo nevím.
Musím však pochválit, že mě autor dokázala udržet chvílemi i v napětí a byla jsem zvědavá, jaké další důvody vymyslí, včetně důvodu pro Claye. Naopak některé pasáže mě docela nudily.

Před sebou samým ale člověk nemůže utéct. Nemůžete se rozhodnout, že už nechcete nikdy vidět sami sebe. Nemůžete se rozhodnout, že vypnete hluk ve vlastní hlavě.

Je docela dobré, že knížka čtenáři i něco přinese a po dočtení ho donutí se zamyslet, že bychom neměli ignorovat problémy ostatních, nováčky bychom měli přijímat s otevřenou náručí i srdcem a všem pomáhat, aby nedošlo k tomu, k čemu v knize.

Hodnocení:
★★★☆☆
Nápad na knížku byl opravdu dobrý, ačkoliv mě by úplně na první pohled nezaujal, ale chtělo by to vážně zapracovat na stylu psaní, popisu prostředí a postav a propracovanosti děje.

Název knihy: Selekce
Autor: Kiera Cassová
Vydání: 2014, CooBoo
Počet stran: 288 
Originální název: The Selection

Pro 35 dívek je Selekce životní šancí, kdy se mohou odprostit od života venku, být v obklopení drahých šatů a šperků a zdržovat se v blízkosti okouzlujícího prince Maxona. Ale pro Americu Singerovou je Selekce noční můrou. Znamenalo by to odejít od její největší tajné lásky Aspena, který je o kastu níž než ona. Nechce opustit domov a soupeřit o srdce prince. Pak ovšem potká prince Maxona. A začne si uvědomovat, co vše by mohla získat, kdyby se jí podařilo Selekci vyhrát...

Já mám v plánu jen se dobře najíst, než mě vykopnete.

Jak už je u mě zvykem, na spoustu knížek, které se ostatním líbí, mám téměř opačný názor a Selekce bohužel není výjimkou. Selekci jsem kdysi dávno, asi před dvěma lety, odložila po pár stránkách a tentokrát jsem jí dala druhou šanci. Jenže nechytla mě o nic víc, ale překonala jsem se a přečetla ji. Děj se mi zdál téměř o ničem, ještě k tomu, když mi bylo jasné, jak celá série skončí, už před dočtením prvního dílu. Navíc Selekce je, zdá se mi, tak trochu vykrádačka Hunger Games, jenom se dívky nemusejí navzájem zabíjet a nebojují o přežití, ale o prince. Jo, a bydlí v paláci.

Opravdu jsem postrádala napětí a nepředvídatelnost následující akce. Docela často jsem se přistihla, že u čtení usínám nebo nevím, co čtu, protože mě do sebe příběh nedokázal vtáhnout kvůli jeho nezáživnosti a co postavy udělají jsem často věděla ještě dřív než ony. Ještěže autorka nezacházela do detailů a nesázela na sáhodlouhé popisy. Na jednu stranu je to jistě škoda, mohli bychom se tak dozvědět více věcí, ale na druhou ne. Kdyby to tam bylo, možná bych silně uvažovala nad odložením knížky.

Také mě zarazilo prostředí, ve kterém se Selekce odehrávala. Kdyby mi kamarádka neřekla, že se to odehrává v budoucnosti, nejspíš bych na to přišla jenom kvůli několikrát zmiňované Třetí a Čtvrté světové válce. Nevyskytovaly se tam žádné vymoženosti, nebyly zřetelné téměř žádné pokroky. Neustálé zmiňování šatů, stráží a paláce ve mně vzbuzoval dojem dokonce středověkosti.

Občas potřebuje zazářit každá žena.

Věc, která mě na knížce neskutečně štvala, byly postavy. Já si oblíbila jenom jednu a to byl Maxon. Sice se mi ze začátku také moc nelíbil, ale potom se zlepšil a měla jsem ho ráda. Jenom kvůli němu a pár dalším věcem, u kterých jsem zvědavá, jak budou vysvětleny, budu v sérii dále pokračovat.
Ale Aspena i Americu jsem měla chuť rozčtvrtit snad v každé kapitole, ve které se vyskytovali. America - ufňukaná hlavní hrdinka, která se hned první noc chová, jako kdyby zažila ty největší hrůzy světa. Aspen - kluk, který se po večerech líbá s Americou, na kterou se rozčílí za to, že mu dala jídlo a které o dva roky později řekne, že by o mezi nimi vlastně stejně vůbec nefungovalo a opustí ji. Aneb jednoduché shrnutí.

Hodnocení: 
★★☆☆☆
Někomu určitě Selekce svým námětem i stylem psaní může sednout a spoustu čtenářů je i příkladem, ale mně bohužel ne. Nedá se říct, že by mě zklamala, protože jsem od ní téměř nic neočekávala, ale kniha měla velký potenciál, takže by se z ní dalo vydolovat mnohem více.

Název knihy: Sněží, sněží
Autor: John Green, Maureen Johnsonová, Lauren Myracleová
Vydání: 2015, Yoli
Počet stran: 264 
Originální název: Let it snow
Oficiální anotace: Sníh o Vánocích je hezká věc, ale čeho je moc, toho je příliš. Taková sněhová bouře umí zamíchat i těmi nejlepšími plány – a když k tomu ještě připočtete čtrnáct roztleskávaček, jedno miniprase a keramickou vesničku pro elfy, bylo by na rozpletení všech těch zmatků v městečku Gracetown skoro zapotřebí nějakého anděla! Tři vánoční příběhy o tom, že ne vždycky je to, oč stojíte, taky to pravé... 

Dlouho jsem váhala, než jsem sáhla po téhle knížce. Odrazovalo mě totiž to, že jednu povídku napsal John Green, kterého jako spisovatele zrovna v oblibě nemám. Nakonec jsem po ní v knihovně přece jen před Vánoci sáhla, ale nemohu říct, zda jsem za to ráda nebo ne. Zdá se mi totiž, že mi knížka nic moc nepřinesla a kdybych si ji nepřečetla, nelitovala bych toho.

Kniha obsahuje tři povídky, které se odehrávají ve stejný den na stejném místě a zhruba ve stejný čas, tedy o Štědrém večeru, a dohromady jsou několika událostmi propletené. Když jsem tuto věc při četní druhé povídky zjistila, docela mě to fascinovalo. Nic takového jsem totiž nečekala.

První z nich se jmenuje Zasněžený expres od Maureen Johnsonové.
Ta se mi zdála mít nejlepší zápletku a být nejlépe z těch všech napsaná. Přečetla jsem ji celkem rychle a navnaděná jsem se pustila hned do další. Do Vánočního zázraku od Johna Greena. U té jsem najednou pocítila úpadek čtivosti. Taktéž děj nebyl téměř o ničem a hlavní postavy jsem si vůbec neoblíbila. Za mě nejméně povedená povídka z celé knížky.
Poslední je Archaděl prasátek. Podle názvu jsem vůbec netušila, co čekat, ale brzy jsem se dozvěděla, o čem by to mělo být. V téhle povídce se mi líbilo snad jenom miniprasátko, které si v ní Tegan pořídila. Hlavní postava mě svým chováním docela iritovala, trochu mě začínalo nudit její vylévaní srdíčka a litování sama sebe snad na každé stránce a stále se tam omílalo to samé dokola. I přese všechno se mi líbila o maličko více než předchozí.

Ačkoli by Sněží, sněží měla být kniha vhodná na dlouhé vánoční večery, nezdálo se mi, že by z ní sálala vánoční atmosféra. Byly to prostě obyčejné příběhy, které, ať by se odehrávaly v kterékoli roční době, měly by stále téměř stejný efekt a význam. Vlastně v těch povídkách šlo jenom o teenagerské problémy a lásku zrovna ve vánoční čas.

A moje hodnocení?
★★★☆☆
Sice se mi zrovna dvakrát nelíbila, ale čtivost a promyšlenost se jí upřít nemůže. Hodí se spíše pro čtenáře, kteří rádi čtou knihy od J. Greena, protože všichni tři spisovatelé mají podobný styl psaní a píší o podobných věcech.